30 TALENTOVANÝCH ČECHŮ POD 30 LET

Dvacetiletý talent se v jinak konvenční české cukrařině vyjímá. Pochází z Ukrajiny, ale do Prahy se přestěhoval už ve třech letech a považuje se za Čecha. Od dvanácti peče a experimentuje; když však zjistil, že mu české gastronomické školy nemají co dát, pustil se do samostudia a k tomu si vyhledal učitele ve světě. Absolvoval řadu zahraničních kurzů u mistrů cukrářů, třeba v Barceloně či v Belgii, a vyhrál několik prestižních soutěží – od Senátu získal ocenění Mladý řemeslník, je členem juniorského národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů.

K cukrovinkám přistupuje inovativně a přísně vědecky. Při jejich tvoření využívá svých znalostí fyziky a chemie, pracuje jen s nejkvalitnějšími surovinami, sleduje světové trendy a pak s využitím těchto vědomostí sestavuje vlastní originální recepty. Patří do skupiny mladých talentů, které dostávají českou gastronomii na světovou špičkovou úroveň.

Rozhodl se, že vzkřísí zašlou slávu českého obuvnictví a obnoví ve Zlíně baťovskou tradici. Mělo to ale drobný háček. V té době mu bylo teprve 17 let, takže si na vlastní firmu musel oficiálně rok počkat. O tři roky později má jeho značka bot Vasky (název vznikl podivným skloňováním jména Vašek) roční obrat 13 milionů korun, zhruba pět tisíc prodaných párů bot za minulý rok a tři obchody v Praze, Brně a Zlíně. S podnikáním koketoval od dětství, ale naplno se do něj vrhl až ve chvíli, kdy mu diagnostikovaná cukrovka zastavila slušně rozjetou atletickou kariéru – Staněk je čtyřnásobným juniorským mistrem republiky v běhu na 800 metrů.

Vasky se šijí ve Zlíně z hovězí kůže převážně z Česka, jsou minimalistické a vycházejí z populárních farmářek s výraznou podrážkou. Kromě značky Vasky spoluzaložil další dvě firmy – Bagind (kožené batohy) a Wuders (industriální nábytek).

Police nad Metují. Možná si městečko vybavíte jako místo, kudy jste projížděli cestou do Adršpašských skal, jinak je v kraji kousek od Polska mírně řečeno trochu mrtvo. To se právě díky Police Symphony Orchestra (PSO) a úsilí Petry Soukupové v jeho čele mění. Vlastní symfonický orchestr Petra založila už ve 14 letech se svým starším bratrem Jakubem: „Brácha byl rozjížděč, mě to baví táhnout,“ komentuje to Petra. Vede 65 mladých hudebníků, kteří pravidelně zkoušejí ve volném čase a hrají bez nároku na honorář. Za téměř 10 let existence se z polického orchestru stal regionální fenomén, jehož koncerty jsou vyprodané za pět minut. PSO svá vystoupení často spojuje s charitou, během jediného benefičního večera dokáže vybrat téměř půl milionu korun, které pravidelně putují na místní Nadační fond Hospital Broumov. „Hráli jsme i v O2 areně, Dánsku nebo Polsku, ale naše domácí benefice jsou pro nás prostě nejvíc,“ přiznává studentka hudební produkce na HAMU. Petra a její tým mají cit pro organizaci, výběr netradičních lokací – PSO hrál třeba v údolí Klučanka nebo zmíněném Adršpachu – a zapojení celé místní komunity nebo i baletu Národního divadla. Cíle pro rok 2019? Ukázat nadšení orchestru celému Česku. K tomu má už dobře nakročeno. Chystá se na celorepublikovou busking tour (pouliční hraní), kdy bude hrát v ulicích nebo na nádražích různých českých měst a výtěžek vždy pošle lokálním neziskovkám nebo lidem v nouzi. „Budeme největší buskerský orchestr v Česku, možná i na světě,“ těší se Soukupová, která za své aktivity loni získala ocenění Nadace Via.

Říká o sobě, že se vrcholově věnuje pití kávy. Světovou třídu ale hraje hlavně v šachu. Loni zvítězil v Brazílii na akademickém mistrovství světa, a dosáhl tak coby student Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy svého zatím největšího šachového úspěchu. Tadeáš, který je z šachové rodiny, začal s tímhle sportem už v pěti letech. Zlomový byl ale rok 2009, kdy vyhrál mládežnické mistrovství EU, a od té doby zůstal mezi nejlepšími hráči své generace. Dostal se i do prestižního týmu v Novém Boru, kde se mohl učit nejen od českých šachových hvězd. V devatenácti uhrál mezinárodní titul a před čtyřmi lety zazářil na mistrovství světa juniorů v Indii. Nyní se chce naplno věnovat programování a šachu. „Můj sen je jednoduchý, stát se mistrem světa v klasickém šachu!“ usmívá se s tím, že se ale snaží dávat si menší cíle a nyní se připravuje na květnový republikový šampionát v Ostravě a usiluje o to, aby se dostal do českého šachového olympijského týmu.

Hudbu dělal odmalička, měl k ní vztah i díky rodině a moravským kořenům. Přestože vystudoval Anglické gymnázium v Praze a měl nakročeno na Oxford, po maturitě se rozhodl živit čistě hudbou. Pár let si vedle hraní a skládání různě přivydělával, zkraje myl i okna v kancelářích a uklízel v hudebních studiích. Loni se to ale definitivně zlomilo. Po vítězství v národním kole se z něj stal historicky nejúspěšnější Čech ve finále Eurovize, čemuž se kdysi přiblížil jen Karel Gott. Mezitím složil song Lie to Me, který obletěl svět, začala ho hrát evropská rádia a dnes má 70 milionů zhlédnutí na YouTube a dalších kanálech.

Mladý Čech je velmi populární v Portugalsku, Řecku či v Estonsku a jednou by chtěl uspět v Americe, kam chce načas také odletět.

První česká golfistka, která získala hrací kartu na Ladies PGA Tour, což je dámská verze nejprestižnější golfové ligy světa. V pouhých 24 letech se Klára Spilková probojovala mezi světovou elitu zhruba 150 golfistek, a minimálně tento rok tak stráví ve Spojených státech, kde se koná většina turnajů (sama se na konci ledna přestěhovala do floridské Sarasoty).

Mimořádně talentovaná sportovkyně, která se na greenech pohybuje od čtyř let, na sebe začala upozorňovat už od útlého věku, kdy porážela starší soupeřky. Několikrát zvedala nad hlavu pohár republikového mistrovství a v roce 2010 se oficiálně stala profesionálkou. O rok později už reprezentovala Česko na druhé nejlepší golfové sérii planety Ladies European Tour, kde dosud platí za nejmladší hráčku, která kdy na tomto okruhu startovala. Předloni si zde připsala své první vítězství, když ovládla turnaj v Maroku, za nějž inkasovala 67 500 eur. V roce 2016 také reprezentovala Česko v golfu na letních olympijských hrách.

Svou první firmu, cestovní kancelář pro studenty, stihl založit i prodat ještě během studií na střední škole. Po maturitě odletěl na měsíc do Silicon Valley, aby načerpal podnikatelskou inspiraci a našel projekt, do kterého by získané miliony korun vložil. Na cestě, za kterou v roce 2016 utratil přes 300 tisíc korun, mu kýžená idea na mysl nepřišla – to se stalo až v letadle zpět do Prahy, kdy ho napadlo začít stavět platformu pro B2B ubytování a proces objednávek mezi cestovními agenturami a hotely (kde doposud funguje telefon a e-mail) značně zrychlit a částečně zautomatizovat.

Od založení v roce 2017 zažívá Ilyashův startup Davinci TS raketový růst, když hned v prvním roce utržil 35 milionů korun a loni už třikrát tolik. Investory, kterými se brzy po startu staly české J&T Ventures a Prague Boats, ke konci loňského roku doplnil hvězdný britský fond Seedcamp.

Dva kilometry pod zemí, v kanadském niklovém dole, luští jednu z největších záhad fyziky. Zjednodušeně řečeno zjišťuje, proč je možná existence galaxií, hvězd, lidí i všeho dalšího. „Zkoumám, jestli jsou neutrina, všudypřítomné elementární částice, svou vlastní antičásticí,“ říká o svém úkolu v projektu, do něhož je zapojený i nositel Nobelovy ceny za fyziku Arthur B. McDonald.

Teď už je Tereza zpět na Oxfordské univerzitě, kde analyzuje data z dolu a pracuje na svém doktorátu v oboru částicové fyziky. Přitom by ji samotnou dlouho nenapadlo, že by se mohla věnovat přírodním vědám. Chodila na jazykové gymnázium, hrála divadlo a hodně tančila. Přemýšlela tak spíš o kariéře spojené s uměním. Když ale přestoupila na matematicko-fyzikální gymnázium, chytla ji fyzika natolik, že se rozhodla v ní pokračovat.

Podnikat začal už na střední škole. Dnes rodák ze Strakonic provozuje jeden z největších českých portálů o podnikání MladýPodnikatel.cz, každý měsíc má návštěvnost v řádu desítek tisíc uživatelů – jsou to majitelé firem, stejně jako studenti, které byznys zajímá. Natočil už stovky videorozhovorů a podcastů s byznysmeny i dalšími osobnostmi. O své zkušenosti s podnikáním se dělí se studenty při přednáškách na školách, se začínajícími byznysmeny i neziskovými organizacemi. Sám je členem vedení neziskovky Radost dětem, která pomáhá dětem z dětských domovů a dětem s onkologickým či jiným onemocněním. Společně s ČTK právě rozjel nový projekt, ve kterém chce přispívat k výchově budoucí generace novinářů.

Kluk z Liberce, který rýsoval na střední škole mosty, osvěžil český pop a je čím dál žádanějším hudebním producentem a songwriterem u nás. Stojí za hudbou úspěšné zpěvačky Lenny a kapel Kryštof či Mirai, se kterými dodělává nové album. Řada jeho songů posbírala v uplynulých letech hudební ceny Anděl. Loni Ondřej stvořil pro showmana Kazmu populární píseň Cizí zeď. Její klip měl týden od vydání skoro dva miliony zhlédnutí.

Hity, které Ondřej Fiedler produkoval, nasbíraly na YouTube přes 111 milionů zhlédnutí a jeho písničky jsou stálice v českých rádiích. „Dlouho jsem dělal hudbu úplně zadarmo,“ říká Ondřej Fiedler, který začínal před pár lety v Praze tak, že spal na zemi v bytě u kamaráda, hrál na ulicích a po večerech zkoušel produkovat písničky. Dnes už ho hudba velmi slušně živí.

Čerstvě sedmadvacetiletá neurovědkyně vystudovala univerzitu v Nottinghamu. Po návratu do Česka založila organizaci Nevypusť duši a soustavně pracuje na vyvracení mýtů a zvyšování povědomí o duševním zdraví. Ve třinácti byla diagnostikována s depresivně-úzkostnou poruchou, ze které se později vyvinula deprese. Nemoc ovlivnila celý její život i profesní směřování. Se svojí organizací, která sdružuje 50 odborníků a dobrovolníků, objíždí firmy, a především české školy a snaží se o destigmatizaci psychických onemocnění. To je v Česku potřeba: pozice dětí a mladistvých s duševními problémy není jednoduchá. Jejich rodiče nemoc často nepoznají nebo ji zlehčují. Děti samy mají velmi omezené možnosti, kde hledat pomoc. Se svým týmem je Salomonová učí psychohygienu, rozeznání problému a to, jak o něm mluvit či kde hledat pomoc.

Ostré lokty, azbestové nervy. To jsou asi klíčové vlastnosti elitních traderů velkých investičních společností, kterým pod rukama denně projdou obchody v hodnotě miliard korun. Do světa, kde jinak vládnou prakticky výhradně muži, vlétla Lucie Zaoralová ve velkém stylu. Už více než rok pracuje na frontové pozici u největšího správce investic v regionu, společnosti Generali Investments. V patnáctičlenném týmu je jedinou ženou a ve svých 27 letech patří zároveň k nejmladším. Přesto o ní s respektem mluví jak její kolegové, tak zástupci z druhé strany barikády, tedy brokeři a bankéři. Lucie totiž obchoduje s bankami nejrůznější produkty finančního trhu – měnové a jiné deriváty, dluhopisy, akcie. Denně udělá i 150 operací. Sama zastupuje kupující stranu, která investuje peníze penzijních fondů, pojišťoven, zajišťoven a fondů kolektivního investování skupiny Generali. Její investiční společnost má ve správě aktiva za více než 250 miliard korun. „Základ je neudělat chybu a nenechat se rozhodit. Třeba tím, že zrovna děláte obchod v objemu miliardy korun. Rozhodně to není nuda,“ říká někdejší závodní tanečnice, která při vysoké škole prošla J&T Bankou a společností Roklen.

Od loňského roku šéfuje největšímu online tržišti v Česku a snaží se mu vrátit zašlou slávu. Aukro v době, kdy patřilo do polských rukou, nemělo potřebnou péči a zastínili ho výraznější e-commerce hráči.

Kunz, bývalý mládežnický reprezentant v taekwondu (i dnes rukou přerazí devět ytongů), založil s bratry Borutovými fond Leverage Technology a společně také investovali do Liftaga nebo brokerské firmy Axiory. Celkem spravují aktiva za téměř 300 milionů korun. „Občas si říkáme, že jsme příliš mladí a přeskakujeme několik levelů, ale to je ta síla týmu – navzájem se v nejistých chvilkách podržíme,“ říká Kunz, pod nímž Aukro loňský rok uzavřelo s obratem 1,6 miliardy korun a ziskem EBITDA 20 milionů.

„S týmem máme recept, jak z něho opět udělat respektovaného hráče,“ tvrdí Kunz. Jeho vize oživení? Sehnat investičního partnera, oživit brand, být hravější a získat zpět důvěru komunity uživatelů.

Fintech je velká věc a Jakub Sechter to moc dobře ví. Spoluzaložil aplikaci Spendee, která má ambice stát se jediným nástrojem, skrze nějž budete spravovat své peníze. Jako první subjekt tohoto druhu v Česku získala od ČNB licenci k přímému napojení na bankovní účty (podle směrnice EU s názvem PSD2), což je zásluha právě Sechtera, jenž celý desetiměsíční proces za Spendee vedl. Aplikaci si tak nyní lze propojit se všemi účty, sledovat transakční pohyby a stanovovat rozpočty. Spendee má za sebou účast ve dvou akcelerátorech (jedním z nich je prestižní Launchpad Accelerator od Googlu), aplikaci si stáhlo přes tři miliony lidí po celém světě a více než 250 tisíc z nich ji používá pravidelně. „V budoucnu chceme být takoví rádci, pomoci lidem dělat lepší finanční rozhodnutí,“ tvrdí Sechter.

Jsou na Marsu blesky? A ublížily by lidské posádce nebo jejím přístrojům? Tým z Akademie věd, jehož je Lukačevič členem, vyvinul unikátní přístroj, který to v rámci mise ExoMars 2020 pod taktovkou Evropské vesmírné agentury a Roscomosu poletí zjistit. Experiment pracuje s teorií, že na povrchu Rudé planety dochází při prachových bouřích k elektrickým výbojům, což je pro vědce zatím velká neznámá, která by mohla zkomplikovat plánované cesty/osidlování Marsu. „Matt Damon by měl problém,“ směje se český kosmický inženýr, který pracuje v oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd. Za svoje předchozí výzkumy, se kterými začal ještě při bakalářském studiu na vysoké škole, posbíral řadu ocenění. Nyní dělá doktorát z fyziky plazmatu na matfyzu, zároveň je ambasadorem projektu Otevřená věda pro střední školy, který v letošním roce překonal rekord v počtu vědeckých stáží, a má za úkol posunout komunikaci Akademie věd do 21. století, vstříc mladým lidem. „Věda je ideální džob pro mileniály, kteří ve všem hledají smysl,“ tvrdí.

Měl před sebou slibnou hokejovou kariéru, za Spartu i osmkrát nastoupil v české extralize, jenže pak budoucnost hokejového profesionála vyměnil za studium na americké univerzitě Hobart and William Smith Colleges a dnes ke stejné příležitosti pomáhá i dalším Čechům. Jeho společnost USA Sport & Study otevírá dveře na prestižní americké univerzity, v porovnání s českou konkurencí má největší zkušenosti hlavně s umísťováním talentovaných sportovců. „V Česku se studiu a sportu na nejvyšší úrovni naráz věnovat nejde, v Americe ale ano.

Díky tomu se nemusíte v osmnácti rozhodovat, čemu dáte přednost,“ říká Sovík. Za čtyři roky už umístil na americké univerzity několik desítek studentů, zhruba 50 dalších mladých sportovců dnes jeho firma připravuje, aby se dostali na prestižní školy od Stanfordu až po Harvard.

Spojení uměleckého jména a umělecké dráhy výborně vystihuje Olivera Brauna, a přestože se slavným sochařem stejného příjmení nemá společné rodinné kořeny, v jeho povolání uměleckého štukatéra byste vzájemnou podobnost rozhodně našli. „Vždycky jsem inklinoval k rukodělným věcem a taky mě zajímala architektura, takže studovat tenhle obor mě rychle chytlo,“ říká mladík, který se uměleckým štukatérem rozhodl stát v 15 letech. Byl tehdy jediný student v ročníku, dnes sám štukatérství čtvrtým rokem učí a studentů má momentálně dvanáct. A své bývalé žáky dokonce už začal zaměstnávat ve firmě, kterou založil, když mu bylo dvacet. Za sebou má několik desítek projektů, které zahrnují jak obnovu kulturních památek či opravy budov, tak vytváření vlastních návrhů, třeba jako v případě zámečku Hochperk, kde na přání investora vymýšlí kompletně jeho novou podobu.

Loni Oliver Braun vyhrál zakázku na rekonstrukci fasád Parlamentu, a dostal se tak mezi velké hráče v oboru. „Chci vylepšovat osvědčené postupy a taky pomáhat změnit současný přístup stavebních firem ke kulturním památkám, aby Praha byla hezká i za 50 let.“

Neuměl ani slovo anglicky, když v 10 letech přistál s tátou a bráchou v New Yorku. Dorazili za maminkou, která tam pracovala. Už tehdy mu bylo jasné, že bude dělat film. Od té doby jede! Po pěti letech se vrátil do Prahy, „která je nejlepším místem na světě“.

Po třech letech znovu letěl. Tentokrát do Londýna studovat kameru na Westminsterské univerzitě. To už točil, od sedmnácti si přivydělával. Jeden „pokus“, tedy reklama na Ray-Ban, kterou si u něj nikdo nezadal ani nezaplatil, se vyplatil. Vyhrál druhé místo na festivalu v Cannes v kategorii Young Director Award. První místo porota neudělila. Hned po Ray-Banu dostal zakázku od produkce firmy Boogiefilms na mezinárodní reklamu Nike. Přicházejí další: Škoda Auto, Tchibo, Gambrinus, Becherovka. A taky: Maxovi a jeho partnerce se narodila dcera Sofie.

To, co umí jeho startup Supernova, je opravdu unikátní: dokáže z obrázku sám naprogramovat mobilní aplikaci. Touto automatizací ušetří třetinu nákladů a času na její vytvoření. Třečák na svém projektu kutá poslední tři roky a na sklonku loňského roku s ním zaznamenal velký úspěch: Supernova se jako první český startup dostala do Y Combinatoru, nejprestižnějšího akcelerátoru světa, kterým prošly takové hvězdy Silicon Valley jako Dropbox, Airbnb nebo Reddit.

Tři měsíce intenzivní práce a mentoringu v Kalifornii, které skončí velkou prezentací pro téměř 500 investorů, jsou ale teprve začátek. Cíl? Třečák a spoluzakladatel Oskar Kořistka mají jasno: stát se prvním českým jednorožcem, tedy startupem s valuací přesahující miliardu dolarů.

Blonďák s modrýma očima a laskavým pohledem může leckomu připomínat anděla. A on andělem vlastně i tak trochu je. Filip Maleňák je jedním ze zakladatelů a ředitelem neziskové Aplikace Záchranka, kterou spustil před třemi lety a jež je dnes oficiální aplikací Zdravotnické záchranné služby České republiky. Díky Filipově bakalářské práci vznikla aplikace, která poskytuje záchranářům včetně horské služby a vodní záchranné služby informace o lokaci a zdravotním stavu zraněného, a šetří tak drahocenné minuty při záchraně životů. Dodnes si ji do svých chytrých telefonů nainstalovalo přes 800 tisíc Čechů a osmadvacetiletý Brňan svůj projekt úspěšně rozšiřuje do zahraničí, konkrétně na Slovensko a do Rakouska. Do konce roku 2019 bude spuštěno i Maďarsko. Plány má ale širší. Již delší dobu pracuje na projektu speciálního náramku nahrazujícího funkci aplikace, jímž by mířil na ty, kteří u sebe vždy nenosí mobil – například důchodce či aktivní sportovce.

Otázka, co vlastně v rodinné firmě dělá, ho dostává do rozpaků. Po dlouhém přemýšlení vypotí: „Ředitele pro lepší architekturu a okna.“ Každopádně to on před čtyřmi lety přesvědčil rodiče, aby se vykašlali na výrobu fádních eurooken a dali svým produktům šťávu a světový rozměr. A on také ve firmě s obratem 120 milionů korun udává směr, řeší vývoj, obchod i marketing. Janošíkova okna najdete v mimořádných stavbách od top architektů: například ve vinařství Sonberk, hotelu Augustine a spoustě krásných architektonických počinů. Vygooglujte si třeba dům Vizovice, Litvínovice nebo Brno-Soběšice od Zdeňka Fránka. Janošík na sebe upozornil oceňovanou pozorovatelnou Durch a chystá zážitkovou budovu Nic, která bude fungovat jako showroom, kde se můžete ubytovat a sami odhalit, co všechno tahle firma z Valašských Příkaz umí.

V Česku je 143 dětských domovů a v nich žijí tisíce dětí. Těmto dětem pomáhá Veronika Kašáková. Sama v dětském domově strávila celé dětství i dospívání. Kdysi na sebe upozornila jako finalistka České Miss. Před dvěma lety založila Nadační fond Veroniky Kašákové, jehož prostřednictvím pomáhá dětem, které domov opustí, aby neskončily na ulici, necítily se samy a neměly problémy, které měla po odchodu z „děcáku“ ona. Dětem na prahu dospělosti zajišťuje průvodce, kteří jim usnadní vstup do běžného života – pomohou třeba s administrativou nebo s hledáním první práce.

„Naším největším přáním je, aby každé dítě, které žije v dětském domově, mělo oporu, pocit zázemí, lásky a bezpečí i po odchodu z dětského domova.“ V projektu je momentálně zapojeno 85 mladých lidí a dvě desítky průvodců.

Do fondu Hartenberg investora Jozefa Janova, který spravuje zejména peníze Andreje Babiše, přišel na jaře loňského roku a ihned přinesl nápad na projekt za více než miliardu korun. Pokud vše půjde podle plánu, majetkový vstup do nejmenované firmy by se mohl uzavřít v prvním čtvrtletí letošního roku. Projekt by se zařadil mezi vůbec největší investice Janovova fondu v jeho historii.

Investiční manažer David Hort v 29 letech není na trhu úplným nováčkem, o práci pro Hartenberg nicméně mluví jako o vysněné štaci. „Sledoval jsem je od úplného začátku. Líbilo se mi, co dělají. O Jozefu Janovovi jsem měl skvělé reference z trhu, je to férový člověk, který je zároveň nohama na zemi. A hlavně se nebojí dát příležitost mladým. Je si dobře vědom, jakou šanci dostal před lety v Pentě,“ říká rodák ze Žďáru nad Sázavou. Už při studiu financí na VŠE pracoval pro brokerskou společnost X Trade Brokers, později přešel k poradcům BDO a Erste Corporate Finance, kde se podílel například na významném prodeji obchodů Sportisimo nebo IPO společnosti Kofola. Poradenskou stranu opustil před třemi lety, kdy si jej do svých služeb vytáhl středoevropský investiční fond Genesis.

Karlovarský rodák odmalička věděl, že jeho místo je za barem. Už během střední školy se dostal na stáže do zahraničí a v Tokiu poznal, jak vypadá profesionální gastronomie. Učarovala mu tak, že hned po škole odjel do světa a už se nevrátil.

Zkušenosti sbíral v prestižních podnicích, jako třeba londýnských Sketch nebo Savoy Grill, kde pracoval s Gordonem Ramsayem. Před šesti lety odešel do Dubaje, kde vytvářel nově vznikající bary, učil barmany, jak a co správně přichystat pro ty nejnáročnější, a připravoval soukromé party pro tamní smetánku. Dnes má vlastní firmu MixologyArt se sídlem v Barceloně, která po celém světě vymýšlí a navrhuje nové bary (aktuálně je jejím klientem hotel Ritz v Dauhá), pracuje pro výrobce drinků (třeba Red Bull), a hlavně vytváří unikátní projekt v Mexiku.

„Je dobrý pocit dokázat se živit hudbou a zároveň nebýt úplně mainstreamovým umělcem,“ říká violoncellistka Terezie Kovalová.

Talentovaná muzikantka, která si ráda dělá věci po svém a preferuje spíš populární hudbu před klasikou, se hraní věnuje od svých pěti let, byť začínala zpěvem a klavírem. Brzy se ale ukázalo, že cello pro ni bude lepší volba – už v 11 letech se dostala na pozici primáše ve svém tehdejším orchestru, ve třinácti poprvé hrála s filharmonií. Dnes má Terezie za sebou spolupráci s řadou špiček nejen české hudební scény, včetně kapely Lucie, Lenky Dusilové či norské zpěvačky Susanne Sundfør, hraje s Vladivojnou La Chia, Davidem Stypkou, v Česku i v zahraničí vystupuje na multižánrovém Vivaldiannu Michala Dvořáka, vedle hraní na cello i zpívá. Mimo to taky hudbu vyučuje na ZUŠ, a někdy si navíc odskočí k modelingu. Její jméno najdete na přebalu víc než 50 hudebních alb různých žánrů a letos se chystá vydat svoji první sólovou desku.

Má rád auta, Prahu a rodinnou historii. Synovec Karla Schwarzenberga pracuje v mladoboleslavské Škodě Auto jako byznys developer pro region Beneluxu, Francie a Itálie, což obnáší starost o několik stovek tamních dealerství. Zároveň už pátým rokem spravuje majetek po svém zemřelém otci Bedřichovi, mladším bratrovi Karla. Lesy, polnosti a nemovitosti jsou zastřešené firmami Schwarzenberská správa Nový dvůr a Schwarzenberský dům. Ferdinand má poradní hlas také ve velké rodinné nadaci Schwarzenbergů, jež zahrnuje obrovské majetky v Rakousku a v Německu. S Karlem Schwarzenbergem má společné to, že trvale žije v Česku a jednou by chtěl vstoupit do české politiky. „Nevím, jestli bych o sobě řekl, že jsem konzervativní. Takže mi jde spíše o hodnoty: spojená Evropa, křesťanství a giving back společnosti. Prostě až ta doba nastane, uvidíme, jaké strany tady budou a jak budu vnímat to, co je pro naši zemi nejlepší,“ říká muž, který to mimo jiné dotáhl na nadporučíka švýcarské armády.

Po strništi bos, Dabing Street, Alois Nebel, Bobule, Rafťáci… Tereza je jednou z nejvýraznějších tváří mladé herecké generace, a navíc jako jedna z mála zabodovala i u západní produkce (hrála ve výpravných seriálech – americkém Missing či britských Borgiových). S blížící se třicítkou si pochvaluje, že už má konečně rozum. „Cítím se víc v realitě než kdy předtím. Herectví má tendenci vás odvát do jiných světů, takže mi trošku chyběla zem. Ale teď ji mám a vím, co se ve mně děje,“ říká absolventka Pražské konzervatoře, která byla v dětství frustrovaná tím, že prý neměla žádný talent. Nakonec v sobě jeden objevila – talent představovat si věci a opravdu je prožít. My k tomu přidáme pár dalších: talent poutavě psát o svých cestách po světě, chytře reflektovat dění v Česku nebo organizovat filmový festival Mental Power na podporu mentálně postižených lidí. Mimochodem, 80 procent filmových nabídek Tereza odmítá, ale jednu by určitě neodmítla: seriál Most! nebo vlastně cokoli od režiséra Jana Prušinovského.

Devětadvacetiletý režisér je na poli české kinematografie zjevení, a i když má vzhledem k věku většinu projektů ještě před sebou, už teď ukazuje, že u nás jde natáčet filmy světovým způsobem. Jeho absolventský snímek L. H. získal nominaci na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film, a když pak v roce 2016 natočil pro Stream.cz šestidílnou minisérii Semestr, přineslo mu to vedle divácké popularity i dvě nominace na Ceny české filmové kritiky.

Adamův první celovečerní snímek z loňského roku, psychologické drama a thriller Domestik, k němuž napsal i scénář, sice začátkem letošního roku výrazněji nezabodoval u akademiků při nominacích na České lvy, zato kritici mu přiřkli hned čtyři nominace na Ceny kritiky: za nejlepší film, režii, ženský herecký výkon a audiovizuální počin. Adam teď aktuálně připravuje dokument o českých tenisových legendách a píše scénář ke svému druhému celovečernímu filmu.

K umění se dostal díky sportu. Do svých patnácti hrál závodně baseball, dokonce zvítězil na mistrovství Evropy a chystal se bojovat o světový titul. Aby se nemusel moc učit a měl čas na sport, šel na střední školu s uměleckým zaměřením.

Malování ho ale chytlo natolik, že s baseballem brzy skončil a svůj čas věnoval umění. Známý je realistickými obrazy zvířat na bílém pozadí. „Často jim propůjčuji lidské vlastnosti s nádechem satiry a humoru,“ říká. Na zvířatech i lidech mu záleží tak, že uspořádal charitativní výstavu pro DogPoint a spolupracuje s organizací Art for Amnesty. Loni vystavoval (kromě českých galerií) v Miami, letos se představí v Paříži. Jeho obrazy, které se prodávají za několik desítek tisíc korun, jsou v soukromých sbírkách v Česku, USA, Saúdské Arábii i Austrálii. Adam Jílek nyní spolupracuje s módní návrhářkou Beatou Rajskou na návrzích pro novou kolekci, kterou letos představí na karlovarském filmovém festivalu.

Momentálně nejlepší český fotbalista a jediný Čech, který působí v jedné z nejlepších soutěží světa – španělské soutěži La Liga. Loni v létě po čtyřech letech ve švýcarské Basileji přestoupil za šest milionů eur do Sevilly, kde podepsal smlouvu na tři roky, která z něj aktuálně udělala třetího nejlépe vydělávajícího českého fotbalistu (Forbes odhaduje jeho hrubý příjem na 2,2 milionu eur ročně).

Ve španělské lize od začátku září a poměrně překvapivě se rychle zařadil mezi největší hvězdy týmu. V 21 zápasech šestkrát neinkasoval a jistými výkony také pomohl Seville k postupu do vyřazovací fáze Evropské ligy. I proto ho respektovaný německý web Transfermarkt.de zařadil mezi 20 nejcennějších brankářů světa a čeští sportovní novináři ho v polovině ankety Zlatý míč svými hlasy poprvé vynesli do čela.